Bez vařečky ani ránu
Kdo z nás nikdy nedostal v mládí vařečkou? V ten okamžik, kdy nás rodiče s rozzlobeným hlasem poslali pro vařečku, bychom se nejraději vytratili. Ona to tak ani není chyba oné vařečky, ale vždy bylo lepší nenávidět ji, než-li rodiče. Přesto všechno ji zcela určitě máte doma i vy, neboť moderní domácnost, především pak vybavení moderní kuchyně se neobejde bez tohoto „mučícího“ nástroje v žádném případě. Kde se ale vařečka vzala zrovna v kuchyni?
Původně se vařečky používaly zcela někde jinde. Její místo bylo v prádelně – míchalo se s ní prádlo z toho důvodu, aby se pradlena neopařila. Pravdou však zůstává, že tyto vařečky měly co do velkosti hodně nad naše dnešní pidi vařečky. Nakonec se s velkou dřevěnou vařechou prádlo z kotle i vyndávalo, takže člověk mohl být klidný, neboť bylo zaručeno bezpečí.
Dnešní vařečky už nemusí mít ten známý zaokrouhlený tvar. V každém případě bychom ji mohli definovat jako velkou zploštělou lžíci, která je však vyrobena ze dřeva. Ani délka rukojetě nemusí být stejně dlouhá. Některé vařečky se totiž používají na míchání, některé jako pomůcka k jídlu. Standardní velikost vařečky bychom tedy hledali marně. Použití je však vždy stejné.
Vařečka se v kuchyni používá především na míchání pokrmů, které se vaří v hrnci. Abychom se tedy neopařili, můžeme ji použít. Dřevo přeci jen tolik nevede teplo, takže je vařečka lepší, než-li obyčejná lžíce.
Dokonce už není ani zaručeno, že všechny vařečky musejí být jen ze dřeva. U těch plastových přeci jen ale není tolik šancí na využití. Zvláště pak by jistě bylo nepříjemné dostat plastovou vařečkou na zadek – zcela určitě by to mnohem více štípalo. To však ale rodičům neříkejte, možná by to chtěli vyzkoušet.










